wz
http://wolf2.borec.cz

I. kapitola
Přidávám se do teamu

      „Wildrune, pojď rychleji!“řekl Firzen svému o čtyři roky mladšímu bratrovi. Firzen měl na sobě citrónově žluté kalhoty s černým pruhem přes kolena, žluté triko s dlouhými rukávy, které se od loktů dolu měnili v černé, okolo krku měl uvázaný bílí plášť, žluté botasky a na hlavě mu vlály dlouhé, matně zelené vlasy. Z obličeje mu nezářila žádná radost a oči mu červeně svítily.
      „A kam vlastně? Vždyť už jdeme strašně dlouho.“ řekl unavený Wildrun, který se táhl až kousek za Firzenem, který by šel klidně rychleji, jen kdyby nemusel každou chvilku čekat na Wildruna. Wildrun Měl na sobě modré džíny, černé botasky a šedivou mikinu.
      „Neprocházej se tu tak a přidej,ale hodně!“ křičel už rozčílený Firzen, zatímco Wildrun vypadal, jako že každou chvíli někde zastaví a začne odpočívat.
     Šli ještě dobrou čtvrthodinu a to už se Wildrunovi chtělo brečet. Najednou se Firzen zastavil. Mimo cestu mezi stromy byla mýtina, na ní ležící Hunter a nad ním seděl ve dřepu Bandit, který ho asi chtěl probudit z bezvědomí. Naštěstí byl k Firzenovi a Wildrunovi otočený zády, ale něco mumlal, to chtěl Firzen, který byl asi dvacet metrů od něj, slyšet. Naznačoval Wildrunovi, aby zůstal stát. Ten ale stejně nic jiného nemohl dělat, protože jeho bolavé nohy začaly tuhnout.
      „Chtěl bych slyšet, co mu říká, můžeme slyšet něco o Juliánovi.“ šeptal Firzen Wildrunovi, jenomže Bandita stejně nebylo slyšet, takže po krátké chvilce poslouchání usoudil, že bude lepší, aby ho šli utlumit dřív, než někam uteče a nesežene jinou partu Banditů.
     Firzen se tiše přibližoval k Banditovi, zatímco Wildrun, který se Banditovi díval na ruku, byl ztuhlý hrůzou. Firzen si připravil do levačky ledovou kouli, kterou byl připraven kdykoliv hodit po Banditovi. Firzen uměl zatím jen dvě kouzla – ohnivou a ledovou kouli, které ho poměrně hodně vysilovali.
Firzen se přibližoval, ale nevšiml si tenké, suché větve ležící na zemi, na kterou Firzen šlápl a ta se hlasitě zlomila. Bandit zbystřil, pochopil, že tu není sám, otočil se a hned se rozeběhl na Firzen. Tomu to sebralo odvahu, začal rychle ustupovat a hodil ledovou kouli, kterou měl obalenou na pěsti mířící Banditovi přímo na hlavu. Bandit vyskočil směrem doprava a ledovou kouli odrazil levou rukou. Levačka se mu obalila až po loket ledem a zbytek koule narazil do ležícího Huntera tak, že mu zmrzlo rameno a hlava. To Firzen vůbec nečekal, horší bylo, že led, který měl Bandit na ruce s otočkou rozdrtil o Firzenovi rameno. Firzen zavřel oči a padl k zemi. Bandit se na něj podíval, škodolibě se pousmál a podíval se na Wildruna, který měl ještě stále stuhlé tělo a hrůzu v očích. Šel směrem k němu s rozhodnutím, že ho zabije. Wildrunovi už konečně povolily nohy a začal utíkat. V tom vyděšení se nesoustředil na své okolí, zakopl o velký kořen, který začínal i končil pod zemí. Už se jen koukal, jak k němu přichází Bandit a snažil si ještě vyndat nohu uvízlou pod kořenem. Bandit se u něj zastavil, zvedl nohu, šáhl si za černou botu a vytáhl dýku nabroušenou po obou stranách čepele. Wildrunovi se už začínaly promítat vzpomínky, které prožil v dětství.
      „Rotluč se se životem!“ řval vysmátý Bandit, zvedl dlouhou dýku nad hlavu, ale jeho obličej s pusou od ucha k uchu se najednou změnil ve výraz, jakoby svíral roztavené železo. Rychle padl k zemi a když se odklidil Wildrunovi z výhledu, objevil se za ním Firzen v kleče a s Hunterovým krátkým lukem. Wildrun se podíval na Bandita, který měl opravdu zezadu zkrze šátek na hlavě propíchnutý týl.       „Mířil jsem mu do zad.“ usmál se Firzen na ještě stále vyděšeného Wildruna. „Ale“ pokračoval Firzen „proč si jenom stál? Copak jsem tě neučil postoj a jak dávat co největší a nejrychlejší ránu pěstí?“
      „Učil, ale já jsem doopravdy nemohl.“ vykoktal ze sebe Wildrun vyndavajíc si nohuzespod kořene.
      „Jakto?“ ptal se Firzen a naštvaně přetrhl kořen.
      „Dívej.“ řekl Wildrun a šel k mrtvému banditovi. Zvedl mu levou ruku, kde měl na předloktí tmavě lesklý nátepník - chránič předloktí.
      „Tak to vidim poprvý.“ řekl Firzen a prohlížel si ho.
      „Ne, tohle vidíš podruhý. Přesně takovej měl na sobě Hunter, kterej zabil našeho otce.“ řekl Wildrun se slzami stékajícími mu po jeho špinavých tvářích.
Firzen chvíli přemýšlel a pak řekl:
      „Ne, to neni on, určitě, vždyť tamten umě kouzlit, tak proč by se nechal zabít Banditem?“
      „Třeba ho nezabil ten Bandit, ten ho jenom našel, uviděl ten nátepník a tak mu ho ukradl, ne? A pak to co tam mumlal, to mohlo bejt o tom chrániči. A byl do toho tak zažranej, že si ani nevšímal okolí.“
      „Hmm, možná máš pravdu.“ pochválil ho Firzen.
      „Hlavně že si ho vy všímáte.“
      „Ne!“ vykřikl zděšený Wildrun, který věděl, že na něj míří hrstka Hunterů svými luky. Za to Firzen se začal smát a v klidu se otočil.
      „Čau Deepe.“ pozdravil Firzen.
      „Čau.“ odpověděl člověk stojící za Wildrunem. V tu chvíli se otočil i Wildrun. Za ním stál Firzenův kamarád, Deep, jen o kousek větší, než Wildrun. Měl na sobě šedé botasky, tmavě žluté kalhoty přepásané hnědým koženým páskem a žluté, otrhané triko bez rukávů. Na hlavě měl černý šátek s lebkou naražený na na dlouhých, neudržovaných vlasech. Nad očima měl husté obočí a pod hnědýma očima krátkou jizvu. Ale nejvíc Wildruna zaujalo to, co držel Deep v ruce.
      „Kde jsi to sehnal?“ ptá se Firzen Deepa a ukazuje na krátký, železný meč.
      „To mi prodal jeden týpek, ale viděl jsem ho poprvé. A byl pěkně drahej, ale dobrej a lehkej.“ pochvaloval si Deep svůj mečík.
      „Měl si to spíš investovat do hadrů.“ smál se Firzen a ukazoval na Deepovo rozthané triko. Deep měl smysl pro humor a tak se nenaštval, ale jenom se zasmál.
      „A koukej, koho sem přived.“ řekl Firzen a popostrčil Wildruna před Deepa. Ten už pomalu strácel strach a přestával se klepat.
      „Čau.“ pozdravil Wildrun.
      „Čau,“ odpověděl Deep „kolik ti vlastně je?“
      „Dvanáct.“
      „Tak ten má eště nejhorší před sebou.“ smáli se Deep s Firzenem, ale Wildrun to nepochopil.
      „A už tě něco Firzen naučil?“
      „Jo, něco o postojích a jak správně...“
      „Cože?!“ zařval Deep a vytrhl Wildrunovi nátepník, který Wildrun sebral mrtvému Banditovi.
      „Přesně takovej měl ten chlápek, od kteerýho jsem si kupoval ten mečík.“
      „Neni to támhleten?“ ptal se Firzen a ukazoval na mrtvého Bandita.
      „No jasně, každej den si kupuju krámy od Banditů,“ říkal Deep ironicky „ale on ho měl stejně na pravačce a tenhle je na levou.“
      „No tak vidíš,“ říkal Wildrunovi a vracel mu jeho chránič. „už máš první část svojí zbroje, už ti chybí jenom boty, kalhoty, další chrániče, třeba na druhou ruku a na nohy, mikina, něco na hlavu a plášť. Můžeš mít ještě rukavice, ale ty už nejsou tak důležitý, skoro jako ten plášť.“ smál se Deep, ale Wildrun se jenom pousmál a řekl:
      „Vtipný...“
      „Jdeme?“ ptal se Firzen Deepa a ukazoval směrem dál po cestě.
      „Jasně Firzíku.“ odpověděl Deep a šli dál lesem.
      „A kam vlastně?“ ptal se Wildrun.
      „Uvidíš, ale k Banditům ještě ne.“ ozval se Firzen.

Šli přes půl hodiny, až došli k malému rodinému domku. Vešli dovnitř, Deep až jeko poslední. Všude byla tma, Firzen rozsvítil a všichni zpatřili postavu, ale jenom Wildrun byl překvapený.
      „Čau Woody,“ řekl Deep „tady jsou.“       „Čau.“ řekli Wildrun s Firzenem.       „Ahoj, díky Deepe.“ řekl přibližně stejně vysoký kluk jako Firzen, měl dlouhé světle hnědé vlasy, Na světle zeleném triku měl zelenou mikinu na zip, šedivé silonové kalhoty a černé kotníkové boty. Kolem ruky měl obvázaný zelený šátek a na druhé měl černý gumový náramek. Woody šel s Wildrunwm do rohu, Deep a Firzen si povídali.
      „Řekni mi upřímě:“ ptal se Woody „Chtěl bys s náma bojovat proti Banditům? Neni to nic bezpečnýho, ale když nás nebude dost, tak padneme a všude se lidi budou jenom bát, jestli ten, s kým se baví není náhodou tajný Bandit.“ přemlouval Wildruna.
      „No j nevím, když na mě ten Bandit šel, tak se mi vybavovaly všechny vzpomínky.“
      „Cože? Ty ses bál, že tě zabije?“
      „Hmm, bál, ale já se nemoh ani hnout.“
      „Oni by tě asi nezabili, odnesli by tě někam a pak by z tebe tahali informace. Nevim přesně, co se tam děje, protože já tam nikdy nebyl. Ale popravdě, já měl tenhle pocit jednou taky. To mi mířil Hunter ze vzdálenosti metru na hlavu.“ přiznával Woody „Ale to teď nechci probírat...“
      „A co se stane, když se k vám nepřidám?“
      „No, zezačátku nic, ale pak se budeme bitkařit a ldyž nás nebude dost, tak nás zabijou a stejně nakonec všechny lidi taky.“
      „Tak co mi zbývá?“
      „Tak tedy dík.“ řekl spokojeně Woody s úsměvem na tváři.
      „Už potřebujeme kopit jen hadry a tvůj výcvik může začít.“ skočil jim do řeči Deep, který části jejich rozhovoru slyšel.
      „Přesně, půjdeš ještě s Firzenem?“
      „Jako teď hned?“ ptal se nemile překvapený Deep.
      „Možná bude lepší, když půjdeš s námi, Woody.“ řekl Firzen.
      „Možná.“ zabručel Woody.
      „Proč zrovna dneska?“ říkal si pořád nahlas Deep a po krátké chvilce vyšli.

Novinky

Home


O hře

Příběh
Postavy
Tipy do hry


Ke hře

Downloady
Recenze předělávek lf
Obrázky
Bannery
Komixi
Videa
Hlášky při hraní


Pro návštěvníky

Chat
Ankety
Guestbook
Odkazy


Podpora

Napište nám

TOPlist