wz
http://wolf2.borec.cz

II. kapitola
Útěk před smrtí

Došli až do nějakého města, které kladlo celkový dojem, že je to jedno velké staveniště. Nebyla tam jediná zeď, kde by nebyly plakáty. Na těch se nejčastěji objevovaly inzeráty se jmény a obrázky nejhledanějších Banditů. Procházeli úzkými uličkami až došli k domku, který byl na spadnutí. Odtud vedly pouze dvě uličky, kterými se Deep, Firzen a Woody dívali, jestli nejsou spatřeny Bandity. Kolem chodilo poměrně dost lidí, když ale nikoho neviděli, neváhali, otevřeli dveře, vtlačili jimi Wildruna a vešli dovnitř. Uvnitř byla tma, Woody rozsvítil, v domě ale nikdo nebyl.
      „Počkáme tu, ale je divný, že nechal odemčeno.“
      „Aha, to jste vy.“ smál se dospělý zarostlý muž nízké postavy, který vylézal zpod starého stolu, pod kterým se schovával s tušením, že vešla skupinka Banditů.
      „Oni ti sem lezou i Banditi?“ ptal se Firzen a při tom se smál.
      „No občas, ale furt jsem živej.“
      „Aha, to jsem fakt nevěděl.“
      „A kohopak mi to sem vedeš?“ díval se na Wildruna.
      „To je Wildrun, můj mladší bráška, potřebujem pro něj oblečení.“
      „Žádnej problém, mam tu pro tebe hustý hadry,“ přejížděl en muž očima po Wildrunovi „kimono, padlo by ti jak ulitý a seklo by ti, je červený s...“
      „Seš debil?“ zařval na něj Woody. „Když bude celej v červenym, určitě si nás nikdo nevšimne.“
      „Zatraceně, máš ty vůbec mozek?“ přidal se Deep.
      „Zabijte mě! Taky si můžete ty hadry sehnat sami.“
      „Souhlas!“ zařval Woody.
      „Tak vypadněte!“
      „Ale já myslel vybrat si je z tvýho skladu!“
      „Ne!“
      „Dobře, promiň.“ omlouval se Woody.
      „No?“
      „Můžeme si, prosím, vybrat nějaké oblečení pro Wildruna z tvého skladu?“
      „No, to se mi líbí víc. Pojďte za mnou.“ řekl muž s hrdým výrazem výhry v obličeji a vedl ostatní do jiné místnosti. Odemkl a otevřel skříň, která byla plná oblečení různých barev pověšeného na ramíncích.
      „No! Tohle!“ vykřikl Deep hned, co ten muž otevřel skříň a vytáhl černé kalhoty a triko s dlouhými rukávy stejné barvy.
      „Ne, to mu bude velký.“ protestoval Firzen. „Co třeba tohle?“ vytáhl ze skříně šedivé kalhoty a šedivé triko s dlouhými rukávy.
      „Ne!“ hádal se Deep. „V černym bude ve tmě vidět rozhodně míň, než v šedivym.“
      „Ty dlouhý rukávy mu můžou zaručit smrt!“
      „To se dá zkrátit.“ přidal se k Deepovi Woody.
      „Tak ať se rozhodne Wildrun.“ navrhnul Firzen a rázem se na Wildruna všichni podívali. Ten si chvíli oboje prohlížel a pak řekl:
      „Asi bych si radši vzal to šedivý.“
      „Vy jste oba divný.“ vrtěl hlavou Deep.
      „Dobře, ale tady si k tomu ještě vem pásek, ale uý mam jenom modrý.“ podával muž Wildrunovi pásek svojí snědou rukou.
      „Nevadí, díky.“
      „Můžeme ti zaplatit až později?“ ptal se Firzen.
      „Jo, klidně.“
      „Zrovna nemáme peníze.“
      „Jo, v pohodě.“
      „Věříš nám?“
      „Jo věřim.“ odpovídal dokola ten muž a snažil se umlčet Firzena svým pohledem. Ten to pochopil, že mu to opravdu nevadí a přestal.
      „Arre!“ ozval se hlesitý výkřik z ulice dost blízko domu, ve kterém se parta nacházela.
      „Co to bylo?“ ptal se Wildrun.
      „To jsou Banditi.“ odpověděl ten muž. Wildrun si vzpomněl na strach, který měl před tím Banditem.
      „A co chtějí? Vždyť nevědí, že tu jsme.“ namítal Firzen.
      „To nevědí, ale vědí, že tu jsem já.“
      „Ty se jmenuješ Arr?“ ptal se Wildrun.
      „Jo, to je moje přesdívka.“
      „Aha a co po tobě chtějí?“ začal zas Firzen.
      „Asi krev.“
      „Cože?“ zařvali všichni najednou.
      „Včera jsem zabil dva Bandity ze tří, jeden zdrhnul a sliboval mi pomstu. Praávě proto jsem se schovával pod tím stolem!“ už si všichni domýšleli jeho příběh.
      „Takže jdeme do nich?“ navrhoval Deep.
      „Ale, Wildrune, teď se nesmíš bát.“ upozorňoval Firzen.
      „Tak to nevim, jak to chceš udělat. Podívej se na ten počet.“
Wildrun se naklonil do strany, aby viděl oknem ven, ale chybělo málo, aby to byl jeho poslední pohyb. Ušním boltcem mu proletěl šíp, Wildrun zakřičel až trhnul svůj rekord a z očí mu vytryskli proudy slz. Venku bylo kolem patnácti Juliánových mužů, Hunteři a Banditi.
      „A do háje!“ zařval Woody. Mezitím Firzen vytáhl Wildrunovi šíp z ucha za strašného křiku.
      „Ty společně dáme!“ zakřičel Deep, ale byl umlčen ránou pěstí do brady pocházející od Woodyho.
      „Debile, tohle nejsou slaboty, jak je znáš, teď jsou mnohem silnější! Rozdrtěj tě a všechny kolem tebe jako prd, jestli chceš, můžeštam jít a nechat se buď zabít, nebo zotročit. Chceš to risknout?“
      „Jo! Jiná možnost už není!“
      „Utéct!“ přidal se do hádky Arr.
      „Jo? A kudy, poprosíme je, jestli by nás náhodou nepustili, co? Že se jich bojíme, co?“ křičel Woody, kterýho už pomalu chytal amok.
      „Nebo tajnym kanálem. Něco podobnýho tu mam právě z tohohle důvodu.“
      „A kde to je?“ zeptal se Firzen, ale už do domu začali lítat šípy a bylo slyšet, jak zuřivě koupou do dveří.
      „Ale tohle už fakt přeháněj!“ řval Deep.
      „Kašli na ně, zdrháme!“ přemlouval Woody Deepa.
      „Pojďte za mnou! Wildrune, vem ty hadry!“ křičel Arr. Vedl je do další místnosti, otevřel dveře do sklepa, vběhli dovnitř a zamknul za sebou. Poslední, co viděl před zavřením dveříbyl byt plný Hunterů a Bynditů.
      „Tady! Rychle!“ povzbuzoval Arr ostatní. Otevřel poklop v zemi a a všichni naskákali dovnitř podzemní chodby.
      „Pár zatáček a vynoříme se v jiné ulici.“
      „Tady! Po tom žebříku nahoru a jsme venku! Za mnou!“
Už byli slyšet zlověstné výkřiky slibující pomstu, linoucí se chodbou, kterou ještě před chvílí běželi. Lezli po žebříku a Arr, který šel první otevel poklop, ale hned zase letěl dolů a tím strhl vlastním tělem všechny z žebříku a z hlasitým hřměním se dole na sebe nahromadili přímo před bandu pronásledovatelů. Ve zlomku vteřiny Woodyho parta postřehla, že Arr na zemi leží bezvládně a s šípem v čele. Wildrun zděšením vykřikl a pomstychtivého Deepa znovu chytl amok. tasil svůj krátký meč a začal s ním naštvaně máchat a přitom řval nadávky na Bandity, ale utlumila ho rána silným klackem do spánku. Z žebříku slezli další nepřátelé. Woodyho team neměl šanci. Banda udělala uličku kterou prošel muž v černém oblečení a s kopím na zádech. Šťouchl nohou do mrtvého Arra a pak spokojeně řekl:
      „Dobrá práce. A tyhle...“ podíval se upřeně na Wildruna „svažte.“ a pak se otočil a odcházel. Woody sebral Deepův meč a napřahoval se, že ho po něm hodí, než to ale udělal, čekala ho rána kladivem, po které padl do bezvěomí. To samé čekalo Wildruna a ostatní. Pak už se jejich bezvládných těl ujala banda.
Novinky

Home


O hře

Příběh
Postavy
Tipy do hry


Ke hře

Downloady
Recenze předělávek lf
Obrázky
Bannery
Komixi
Videa
Hlášky při hraní


Pro návštěvníky

Chat
Ankety
Guestbook
Odkazy


Podpora

Napište nám

TOPlist