wz
http://wolf2.borec.cz

III. kapitola
Osvobození


      „Wildrune, vzbuď se!“
To byla slova, která slyšel Wildrun jako první, po té, co se probudil z bezvědomí. Byl připoután křeslu, stejně, jako jeho kamarádi z party.
      „Wildrune!“ volal na něj Firzen. Wildrun pootočil hlavou a viděl Firzena se šrámem přes obličej, zřejmě od provazu, proutku nebo něčeho podobně pružného.
      „Jsi v pořádku?“
      „Jo, celkem jo, ale kde to jsme?“
      „No to taky nevím, kdyby tu aspoň nebyla taková tma.“
      „To jo, jsou tu i Deep a Woody?“
      „Jo, ale Deepovi sebrali meč. No, stejně už ho teď moc nepotřebuje.“
      „Hmm, to ne.“ Wildrunovi se chtělo spát, ale neusnul, protože ho Firzen budil, aby měl jistotu, že neumírá. V pravidelných intervalech se vzbudili i Deep a Woody. Dohadovali se kde jsou a jak pryč. Mezitím se tma dala na ústup a do místnosti opět vešlo denní světlo. Kolem byly jen kamenné zdi, zamřížované okno a masivní okované dřevěné dveře, které se po chvíli rozlétli a dovnitř vešel muž ve oblečení Wildruna, s mečem Deepa a kopím na zádech. Ano, byl to ten muž, který velel bandě, která zajala Woodyho partu. Měl po ránu celkem dobrou náladu.
      „Baf, co tu děláte?“ smál se.
      „To je těžký, dotáhla nás sem banda pod velením jednoho hovada, co vypadá přesně jako ty a který kdyby bylo chvíli samo, tak už není.“ řval Deep, který kdyby nebyl připoután, tak by toho muže zřejmě umlátil pěstmi.
      „Nahlas!“ pochechtával se ten muž. „Pardon, ani jsem se nepředstavil, jsem Wrath.“
      „Vrať mi moje hadry!“ řval Wildrun, který na tom byl psychicky podobně jako Deep.
      „Vrať mi moje hadry, nic lepšího neumíš, záprdku?“
      „Umím, vrať mi moje hadry, hajzle!“
      „Obyčejně mě něco takovýho nenaštve, ale že jsi to ty, sem nucen použít svou druhou zbraň, to je řetěz.“
      „Dám ti instrukce, omotej si ho kolem krku a zatáhni za oba konce, že nevíš, co to udělá?“ dráždil Wildrun Wratha.
      „Cos to řek?“
      „Znamená to, že jsi debil!“ přidal se Deep.
      „To jsi neměl!“ zařval Wrath a švihnul Deepa do obličeje svým asi metr dlouhým řetězem.
      „Ty jsi hajzl.“ a jen to dořekl, letěla druhá rána.
      „A co vy dva jenom mlčíte?“
      „Jo, promiň,“ řekl Firzen „zapomněl jsem taky říct, že jsi retard.“
      „Ty jsi asi velkej showman, co?“
      „No, snažím se, jde mi to, co?“
      „Ani ne, šetři síly, brzo se budeme mlátit.“ smál se bojechtivě Wrath a odešel.
      „V tom tunelu vypadal chytřeji.“ smál se Deep.
      „On mi šlohnul hadry!“ stěžoval si Wildrun.
      „Kašlete ne něj, on nás chtěl jenom naštvat a vybudovat si respekt. Jestli budete takhle pokračovat, tak pochopí, že se mu to povedlo.“ uklidňoval Woody partu.
      „A tak tady budeme jenom čekat, až přijde a propíchá nás kopím, řekne, že máme smůlu a odejde?“ protestoval Deep.
      „To ani nemusíte.“ ozval se šustot směrem od okna. Všichni se otočili a uviděli, že jde pomoc.
      „To už sem tak populární?“ vtipkařil Deep, ale všichni se na něj podívali spíše jako na blba. Za oknem stála žena ve tmavém oblečení a s pláštěm s kapucou, kterou měla zrovna na hlavě. Vytáhla zubatý nůž a jako máslo začala řezat zrezlé mříže. Po vyjmutí mříže ze stěny mříž stále držela, aby se vyvarovala nepotřebnému hluku. Skočila dovnitř místnosti, položila na zem mříž a přeřezala všem pouta.
      „Buďte zticha a pojďte za mnou.“ šeptala. Pro ty neobratnější tu mam lano.“
      „To budu asi já.“ šeptal Wildrun a ta žena mu podala lano, které mělo na jednom konci velký černý hák, který se dělil do tří stran.
      „Ta skále není moc strmá, dá se slézt bez problémů.“
      „Ťuky ťuky, je tu někdo?“ bylo slyšet za otvírajícími se dveřmi. Bylo jasné, že nestihnou vylézt, než ten někdo za dveřmi přijde. Samozřejmě přišel Wrath, tentokrát ve svém oblečení a bez meče Deepa, ale jako vždy s úsměvem na tváři, který se za okamžik změnil ve výraz nemilého překvapení.
      „Ou, vás tu je trochu moc.“ říkal. „No, to se mi sice teď moc nechce, ale s tebou“ podíval se na Firzena „mám ještě domluvenou bitku.“
      „Jako prd.“ řekl Firzen a hodil po Wrathovi ledovou kouli a už se otáčel směrem k oknu přesvědčený, že Wrath nečekaný útok nepřežije. Ten ale hodil proti Firzenově kouli svojí, žlutooranžově zbarvenou a trochu větší. To všechno se stalo ve zlomku vteřiny. Obě kouzla se srazila a roztříštila se o sebe.
      „Já nejsem žádná sračka, kterou bys čekal!“ zařval povýšeně Wrath, sundal si ze zad kopí a mířil jím na Firzena.
      „To je nefér!“ napomínal Deep.
      „To s tím kouzlem taky, bylo to nečekaný, stejně jako tohle.“ zařval smějící se Wrath a probodl kopím Firzenovo rameno skrz na skrz. Firzen se rozeřval, svalil se na zem a svíral si rameno. Wrath z něj vytáhl kopí a spokojeně řekl: „Nejsem dobrej?“ Všichni se nemile překvapeně dívali na Firzena v bolestech s otevřenými řvoucími ústy. První, kdo z něj odtrhl oči byl Deep. Podíval se upřeně na Wratha a rozeběhl se proti němu. Wrath proti němu bodl kopím, Deep měl ale dobrý postřeh a uhnul se, jinak by měl kopí v hrudníku, teď ho má ale mezi rukou a tělem. Levou rukou ho chytl, vyskočil a kopl Wratha do břicha. Ten se po útoku odsunul po zádech až ke dveřím. Deepovi zbylo v ruce kopí, tak neváhal a hodil ho po Wrathovi, který se zrovna zvedal. Bohužel, měl stejně dobrý postřeh, jako Deep, chytl kopí, nad hlavou ho otočil a vrátil ho vzduchem Deepovi. Deep se uhnul, nenapadlo ho, že jsou za ním jeho přátelé. Za ním stál Woody, který už také neošetřoval Firzena, tak už byl připraven k boji a kopí odstrčil do zdi vedle něj. Parta, kromě Firzena se vrhla na Wratha. Ten jedním pohybem ruky odstrčil Deepa a druhou rukou odněkud vylovil svůj řetěz a partu, která stála v půlkruhu kolem něj švihl zleva doprava do obličejů. Svíjejícího se Deepa kopl do obličeje a když měl nohu nahoře, tak s ní švihl tak, že odkopl Wildruna. Při tom se ale neměl na pozoru a Woody mu dal pěstí do brady. Nakonec té ženě došla její trpělivost, nakopla ho do břicha, vytáhla ten nůž, co s ním rozřezala mříž v okně a řízla ho do břicha a propíchla mu hrudník skrz žebra. Wrath chvíli plival krev a po krátké chvilce svým zraněním podlehl.
      „Dobrý.“ pochválil Wildrun tu ženu a zvedl se ze země. „Teď můžeme odejít i dveřmi“
      „Ne, nemůžeme,“ řekla „slyšíte ty hlasy? Na chodbě jsou naši další nepřátelé.“
      „No tak jdeme oknem.“
      „Tak to nevím, jak to zvládnu.“ naříkal Firzen a svíral si krvácející rameno.
      „Hmm, to ne.“ přemýšlela co dál.
      „Tak mě tu nechte, oni mě dorazí za vás.“
      „To by byla hodně velká sviňárna.“ protestovala, vzala Firzena za ruce a položila si ho na záda a vyskočila se slovy: „Pojďte za mnou, ale rychle.“ Všichni bez pohnutí koukali, jak nese oproti ní velikého Firzena a ještě s ním skáče z okna, ale pak se probrali a běželi za ní. Když ostatní slézali po skále, na které stál domek, kdy byli vězněni, zatím neznámá žena seskakovala s Firzenem po výstupcích ve skále. Byla dole asi třikrát rychleji, než ostatní. Nakonec Deep shodil hák z okna dolů, namotal lano a dal ho Wildrunovi, aby ho nesl. Mezitím všichni ošetřovali Firzenovo rameno. Už ho tolik asi nebolelo, alespoň už tolik nekřičel a nenadával na Wratha. Pak se všichni sebrali a vlekli Firzena někam pod vedením té ženy, ta jediná věděla, kde jsou.
Šli svižným tempem nějakým listnatým lesem. Wildrun přišel k té ženě, která vlekla spolu s Deepem Firzena a zeptal se:
      „Můžu se tě na něco zeptat?“
      „Už touhle otázkou se mě ptáš, tak povídej.“ usmála se na Wildruna,
      „Díky, žes nás zachránila, ale kdo vůbec jsi?“
      „Ah, promiň.“ omluvila se, že se dosud ještě nepředstavila, sundala si kapucu a Wildrun uviděl, že je to ještě dívka, stará přibližně jako on sám. „Jsem Erika, otec mě naučil pár užitečných věcí, jako třeba bojový umění, které sám vymyslel, je docela dobré. Ale pak mi ho zabil právě Wrath, ten, co vás tam držel. Tak teď bojuji proti Juliánovým mužům.“
      „Aha, tak to jsme na tom stejně, nám taky zabili otce, dokonce i matku.“
      „Jak vám, to jste všichni sirotci?“
      „Ne, já a Firzen, ten koho nesete jsme bratři. Deep je jeho kamarád…“
      „Jsem tu totiž důležitý.“ skočil mu do řeči Deep.
      „Jo, skoro.“ pokračoval Wildrun. „A Woody je něco, jako vůdce naší party, já jsem Wildrun, přidal jsem se sem teprve včera.“
      „To máš teda hezký začátek.“
      „To jo.“smáli se. „A proč jsi nás vůbec zachránila?“
      „Upřímně… Jsem se chtěla spíše pomstít.“
      „Aha, tak to je asi všechno.“
      „Dobře.“ smála se Erika.
      „Vlastně ještě něco, kam vlastně jdeme?“
      „No, ke mně domů, je to blízko, kde bydlíte vy, to bohužel ani nevím.“
      „A je to ještě daleko?“
      „Ne, chvilku.“
      „Já se totiž o Firzena dost bojím.“ přiznal Wildrun.
      „Krve jak z vola, musíme mu rychle pomoct.“ popoháněl Deep.
      „Já to vydržím.“ vykoktal za sebe polomrtvý Firzen.
      „Támhleten domek.“ukazovala Erika na malou chatku. Když vešli dovnitř, řekla Erika , ať chvíli počkají a vešla do jedněch dveří, celkem jich bylo před vchodovými troje. Ozývalo se od tamtud:
      „Ahoj mami, pojď se na něco podívat, je to nepopsatelné.“ Dveře se opět otevřeli a vešla Erika a její matka, která na sobě měla modrou zástěru, zřejmě totiž vařila oběd. Měla hnědé vlasy a zděšený výraz v obličeji, když viděla Firzena.
      „Eriko, dáme ho do tvé postele, ano?“
      „Dobře.“ Matka Eriky dávala na Firzenovo rameno studené obklady, aby zastavila krvácení a pak mu ho zašila.
      „Můžeš hýbat rukou?“
      „Ano, ale dost to bolí.“ odpovídal Firzen.
      „Tak to netrefilo nic důležitého.“ řekla spokojeně a obvazovala mu rameno obinadly.
      „Asi týden nebudeš moci ruku namáhat.“
      „Nemůže umřít?“ zajímal se Wildrun.
      „Ne, myslím, že teď už ne.“ Uklidnila Wildruna, který si pak oddychl. Pak se podívala na Firzena a spokojeně mu řekla:
      „Teď hlavně lež.“
Novinky

Home


O hře

Příběh
Postavy
Tipy do hry


Ke hře

Downloady
Recenze předělávek lf
Obrázky
Bannery
Komixi
Videa
Hlášky při hraní


Pro návštěvníky

Chat
Ankety
Guestbook
Odkazy


Podpora

Napište nám

TOPlist